CLASSIFICATION
(VYMEZENÍ RODU)

Backeberg, Curt
1970 Das Cacteenlexikon, VEB Gustav Fischer Verlag, Jena, p. 129

Echinofossulocactus Lawr.

Eine recht einheitlich gekennzeichnete Gattung, was die - bis auf eine Ausnahme - zahlreichrippigen Körper anbetrifft. Die kahlen, überwiegend kleineren Blüten sind häufig ± violett getönt bzw. gestreift und erscheinen z. T. zu mehreren, meist ziemlich zeitig im Frühjahr. Die kräftig grünen Pflanzen mit ihren eigenartigen, nicht selten ± stark abgeflachten Stacheln bilden einen schönen Kontrast zu den Blüten, die nur bei einigen wenigen Arten - wie auch die Stacheln - länger sind. Aber die überaus verschiedenartige, nicht immer ganz einheitliche und an Übergangsformen reiche Bestachlung von derber bis zu dichtstachliger Form erschwert ihre Gliederung nach Hauptkennzeichen und damit die Artabtrennung und beweist damit, daß diese den jeweiligen Verhältnissen in einer Gattung angepaßt sein muß; sonst könnte man die weitaus überwiegende Artenzahl dieses Genus als lediglich Varietäten einer Art ansehen, womit aber weder der Pflanzenkenntnis gedient wäre, noch dem Wissen um das oft und hier besonders variable Formenspiel der Natur. Bekannt sind ungefähr 32 (-33) Arten. Verbreitung: Mexiko (vom Norden bis ungefähr Mittelmexiko)

1. Körper ohne gewelte Rippen, diese breiter und oben kantig
2. Körper mit über 100 lamellanartigen Rippen
3. Körper mit weniger, aber sehr schmalen Rippen:

1. Glasig hellfarbige Rand - und z.T. dunklere Mittelstacheln, Bestachlung ziemlich dicht
2. Offenere Bestachlung, die Ober - oder Hauptstacheln oft blattarig abgeflacht, z. T. auch rund

Celý rod je - až na jednu výjimku - dobře chatekterizován tělem děleným početnými žebry. Holé, převážně malé květy jsou často se středním proužkem, ± fialově tónovaným, popřípadě žíhané, a objevují se částečně v sériích většinou začátkem jara. Rostliny jsou výrazně zelené. Zvláštní, často ± silně zploštěné trny hezky kontrastují s květy, u některých druhů jsou poměrně dlouhé. Avšak příliš rozmanitý, ne vždy zcela jednotný vzhled, přechodné formy bohatě otrněné pevnými a hustými ostny - to vše ztěžuje členění rodu podle znaků těla a také znesnadňuje určování neznámých rostlin. Právě tyto okolnosti způsobují současný stav poznání rodu. Nic platná není ani znalost rostlin, ani znalosti zde zvláště silné přírodní variability. Většina popsaných druhů by měla být asi považována za variety několika druhů. Známe asi 33 druhů. Rozšíření: Mexico (severní až střední)

1. Tělo bez zvlněných žeber, širší a nahoře hranaté
2. Tělo s více než 100 lamelovými žebry
3. Tělo s méně, ale velmi úzkými žebry:

1. sklovité, světle zbarvené okrajové a částečně tmavší střední ostny, hustě oostněné tělo
2. tělo není zakryté ostny, horní nebo střední ostny často zploštělé nebo kulaté

Poznámka:

Kulovité rostliny střední velikosti. Vyznačují se (až na E. coptonogonus) vysokým počtem žeber (někdy až přes 100), která jsou často zvlněná. Ostny jsou někdy rovné a dlouhé, jindy ploché, jakoby z pergamenu.

---

TABLE OF CONTENTS

CLASSIFICATION | MORPHOLOGY | BOTANICAL KEY | DISTRIBUTION | NAME INDEX | CULTURE HINTS | SEEDS OFFER | BIBLIOGRAPHY | AUTHOR | SITE MAP | SEARCH